VELIKONOČNÍ POZDRAV – JARO NEBO PODZIM?
VELIKONOČNÍ POZDRAV – JARO NEBO PODZIM?
Přátelé! Kočičky, vajíčka, beránek, ovečky, zajíc, karabáč, mazance…
Když vidíme tyto symboly, hned víme, že se blíží Velikonoce.
Jsou dny, výročí a svátky, které máme spojeny s určitými přírodními jevy. Zdá se však, že v posledních letech je počasí stále proměnlivější. Může být deset stupňů nad nulou a čtrnáct dní dešťů, a jindy zase čtrnáct dní bez jediného mráčku, kdy noční teplota téměř dosahuje hranice tropické noci.
Do této skupiny svátků s nevyzpytatelným počasím patří právě Velikonoce. Pamatuji si jedny, které byly v tomto ohledu opravdu pozoruhodné. Do kostela na obřady Bílé soboty jsme šli v polobotkách. Během úvodních obřadů u ohně před kostelem však začalo sněžit a domů jsme se vraceli závějemi čerstvého sněhu. Jindy zase známí ve velikonočním týdnu kontrolovali na zahradě třešně, zda už náhodou nejsou zralé. Velikonoce totiž svým pohyblivým datem připadají na různá období jara, a proto mohou přinášet velmi rozdílné počasí.
A právě to je na Velikonocích také krásné.
Na raně křesťanských zobrazeních Ukřižovaného má Kristus i ve smrti na kříži otevřené oči. Má to naznačovat, že vidí dál než jen to, co je možné spatřit tělesným zrakem. Jeho duše je naplněna světlem. Nevidí pouze smutnou Matku, lhostejné katy, zmučené lotry a zdrcené přátele. Vidí všechny ty, které svým křížem vykoupil. Vidí ty, které vysvobozuje z utrpení a bídy. Vidí, že jeho oběť měla smysl.
My víme s jistotou, že Kristus vstal z mrtvých. Každou neděli si tuto pravdu víry připomínáme. Velikonoční obřady nás však vedou ještě hlouběji k pochopení, jak zásadní okamžik to byl. Ať už venku sněží, nebo by se dalo jít koupat, na této skutečnosti se nic nemění.
Velikonoční svíce - paškál - zůstává zapálená po celých padesát dní velikonoční doby a připomíná nám Kristovo světlo. Má osvětlovat naše srdce a vést nás k rozhodnutí být lepšími křesťany, lepšími lidmi a odpovědnými členy lidského společenství.
Kéž nás k tomu povzbudí i krásná myšlenka papeže Františka, kterou připomněl náš otec biskup Martin na závěr loňské Národní jubilejní pouti do Říma:
„Položme si otázku: jsem člověkem jara, nebo podzimu? Jara - které očekává rozkvět, ovoce a slunce, kterým je Ježíš? Anebo podzimu - který má tvář stále skloněnou k zemi, zatrpklou jako feferonky naložené v octě?“
Přeji vám všem, abychom nejen slavili svátky, ale abychom se také stávali lidmi jara - lidmi víry a zmrtvýchvstání.
S jarním a velikonočním pozdravem P. Adam Małek
